Feline Activities: vztah, agency a společná aktivita člověka a kočky

Východiska

Feline Activities (FA) vycházejí z předpokladu, že vztah člověka a kočky není pouze prostředkem k dosažení dalšího cíle, ale má vlastní hodnotu. Základním prostředím pro rozvoj tohoto vztahu je přirozené sociální a fyzické prostředí konkrétní dvojice člověk–kočka, zpravidla domácnost.

Cílem FA proto není primárně příprava kočky pro poskytování služby třetím osobám. Těžiště spočívá v rozvoji kompetencí člověka porozumět chování konkrétní kočky, rozpoznávat její aktuální afektivní stav, vytvářet podmínky pro možnost volby a kontroly, podporovat agency a vytvářet společné aktivity, jejichž průběh mohou ovlivňovat oba účastníci.

Tento přístup navazuje na současné pojetí welfare, které se neomezuje pouze na minimalizaci negativních stavů. Pozornost je věnována také pozitivním afektivním zkušenostem, možnosti vykonávat motivované chování, získávat kontrolu nad prostředím a aktivně s ním interagovat.

Agency jako součást pozitivního welfare

Agency lze v kontextu welfare chápat jako schopnost zvířete vykonávat dobrovolné, jím iniciované a cílené chování, k němuž je motivováno. Možnost volby a kontroly nad prostředím může být významnou součástí psychického wellbeingu zvířete.

Špinka popisuje agency jako významnou charakteristiku života zvířat a rozlišuje několik jejích úrovní – od reaktivního jednání přes jednání zaměřené na aktuální cíle až po aktivity umožňující získávání schopností a informací využitelných v budoucnosti.

Koncept agency byl začleněn také do současného Five Domains Model prostřednictvím domény Behavioral Interactions. Pozornost se zde přesouvá od pouhé přítomnosti určitého chování k příležitostem zvířete aktivně interagovat s fyzickým, sociálním a lidským prostředím a uplatňovat volbu, kontrolu a kompetence.

Pro FA z toho vyplývá, že nestačí hodnotit pouze nepřítomnost strachu, stresu nebo jiných negativních stavů. Významná je také otázka, zda má kočka možnost aktivitu iniciovat, ovlivňovat její průběh, vybírat mezi alternativami a interakci odmítnout nebo ukončit.

Od tolerance k participaci

Skutečnost, že kočka určitou situaci toleruje, sama o sobě nevypovídá o tom, zda je pro ni situace pozitivní.

Ve FA proto rozlišujeme mezi pouhou tolerancí či pasivní účastí a aktivní participací. Pozornost je věnována tomu, zda kočka sama vyhledává interakci, zda v ní pokračuje, když má možnost odejít, zda projevuje motivaci k aktivitě a zda může svým chováním její průběh měnit.

Výzkum human–cat interaction ukazuje praktický význam tohoto přístupu. Pokyny založené na poskytnutí volby a kontroly kočce, sledování jejího chování a omezení doteku podle jejích reakcí byly spojeny s vyšším výskytem afiliativního chování a nižším výskytem agrese a konfliktních signálů při interakcích člověka s kočkou.

Odmítnutí proto není ve FA chápáno jako selhání aktivity ani jako chování, které musí být odstraněno. Je informací o aktuálním stavu, preferencích nebo motivaci kočky a důvodem k úpravě či ukončení interakce.

Kompetence člověka

Základní kompetencí člověka ve FA není schopnost přimět kočku ke splnění úkolu, ale schopnost průběžně vnímat a interpretovat její chování a podle získaných informací měnit své vlastní jednání.

Tento proces lze schematicky vyjádřit:

pozorování a čtení druhého → rozpoznání afektivního stavu → vytvoření možnosti volby → uplatnění agency → respektování odmítnutí → přizpůsobení aktivity → průběžná evaluace welfare a wellbeingu

Model je reciproční. Princip možnosti volby, respektování hranic a přizpůsobování společné činnosti se netýká pouze kočky. Také člověk vstupuje do interakce s vlastním afektivním stavem, potřebami, schopnostmi a hranicemi.

Společná aktivita proto není jednosměrným působením člověka na zvíře, ale dynamickým procesem, jehož průběh vzniká prostřednictvím vzájemné komunikace.

Neinvazivní trénink jako prostředek komunikace

Trénink má ve FA význam především jako prostředek komunikace, rozvoje kompetencí a vytváření příležitostí pro společnou aktivitu.

Využití pozitivního posilování, dobrovolné participace, postupného učení a možnosti z aktivity vystoupit umožňuje vytvářet situace, ve kterých může kočka aktivně ovlivňovat výsledek svého jednání.

Cílem proto není pouze získání konkrétního naučeného chování. Samotný proces učení může poskytovat kognitivní stimulaci, možnost řešit problémy, získávat nové dovednosti a zkušenost s vlastní kontrolou nad prostředím.

Domácí prostředí jako primární kontext FA

Domácí prostředí umožňuje pracovat s již existujícím vztahem člověka a kočky a s dlouhodobou znalostí individuálního chování zvířete.

Člověk může porovnávat aktuální projevy kočky s jejím běžným behaviorálním repertoárem, zná její preference, denní režim, způsoby komunikace a místa, která využívá pro odpočinek, aktivitu nebo ústup.

Kočka současně disponuje známým prostředím a jeho zdroji a zpravidla má větší možnost regulovat vzdálenost, přecházet mezi aktivitami a interakci ukončit.

FA v domácím prostředí mohou zahrnovat například společnou hru, enrichment, trénink, cooperative care, kognitivní aktivity, práci s prostředím a další formy společné činnosti odpovídající potřebám a preferencím konkrétní dvojice.

Tyto aktivity nepotřebují další terapeutický, pedagogický nebo sociální cíl, aby měly význam. Rozvoj kvalitní interakce člověka a kočky je legitimním cílem sám o sobě.

Feline Activities v komunitním prostředí

Přenos FA mimo domácí prostředí představuje další možnou úroveň, nikoli očekávaný výsledek výcviku každé dvojice.

Při FA v komunitním prostředí nestačí posuzovat pouze vhodnost kočky. Předmětem evaluace musí být rovněž prostředí a charakter plánované interakce.

Vedle otázky:

„Je tato kočka vhodná pro danou aktivitu a prostředí?“

je proto nutné klást rovnocennou otázku:

„Je toto prostředí vhodné pro tuto konkrétní kočku a lze je jejím potřebám přizpůsobit?“

Komunitní prostředí musí umožňovat zachování reálné možnosti volby a kontroly. Podle individuálních potřeb kočky to může zahrnovat zejména možnost zvětšit vzdálenost od lidí, využít bezpečné místo nebo úkryt, přerušit kontakt, regulovat intenzitu sociální interakce a ukončit aktivitu.

Pokud prostředí tyto možnosti neposkytuje, nelze nedostatek kontroly kompenzovat pouze vyšší mírou tréninku kočky.

Průběžná evaluace místo jednorázového posouzení

Chování a welfare nejsou neměnnými vlastnostmi zvířete. Reakce kočky závisí na kontextu, předchozích zkušenostech, aktuálním fyzickém a afektivním stavu, prostředí i charakteru konkrétní interakce.

Z tohoto důvodu FA nepovažují jednorázové posouzení nebo test za náhradu průběžného sledování kočky.

Evaluace probíhá během společné aktivity opakovaně. Člověk sleduje změny v chování, motivaci k pokračování, projevy pozitivního i negativního afektu a reakce na nabídnutou možnost volby. Podle těchto informací aktivitu upravuje, přerušuje nebo ukončuje.

Vztah jako základ, komunita jako možnost

Koncepci Feline Activities lze zjednodušeně vyjádřit:

VZTAH → SPOLEČNÁ AKTIVITA → případně KOMUNITNÍ PROSTŘEDÍ

Jednotlivé stupně nepředstavují hierarchii hodnoty.

Dvojice člověk–kočka, která společné aktivity realizuje výhradně doma, není „nižším stupněm“ dvojice působící v komunitním prostředí. Přenos aktivit mimo domov je vhodný pouze tehdy, pokud odpovídá individuálním charakteristikám konkrétní kočky a člověka a pokud lze vytvořit prostředí umožňující zachovat welfare, volbu a agency.

Základním cílem Feline Activities proto není připravit kočku pro určitou službu. Cílem je rozvíjet kompetence člověka a kočky pro kvalitní společnou interakci a vytvářet podmínky, ve kterých mohou být oba jejími aktivními účastníky.

Odborná východiska

• Browning, H., Veit, W. (2025). Animal Welfare, Agency, and Animal–Computer Interaction. Animals, 15(2), 219.
• Englund, M. D., Cronin, K. A. (2023). Choice, control, and animal welfare: definitions and essential inquiries to advance animal welfare science. Frontiers in Veterinary Science, 10, 1250251.
• Hampton, J. O. et al. (2023). The agency domain and behavioral interactions: assessing positive animal welfare using the Five Domains Model.
• Haywood, C. et al. (2021). Providing Humans With Practical, Best Practice Handling Guidelines During Human-Cat Interactions Increases Cats' Affiliative Behaviour and Reduces Aggression and Signs of Conflict. Frontiers in Veterinary Science, 8, 714143.
• Lawrence, A. B., Vigors, B., Sandøe, P. (2019). What Is so Positive about Positive Animal Welfare?—A Critical Review of the Literature. Animals, 9(10), 783.
• Špinka, M. (2019). Animal agency, animal awareness and animal welfare. Animal Welfare, 28, 11–20.
• Špinka, M., Wemelsfelder, F. (2011). Environmental Challenge and Animal Agency. In: Appleby, M. C. et al. (eds.), Animal Welfare. CABI.